Petr Borovec je mladý nadějný herec, nyní dlouhodobě působící v Čechách. Narodil se 21. 9. 1984 ve Skalici, své dětství a mládí prožil ve Strážnici, kde později také navštěvoval SOŠ oděvní Strážnice (nyní Střední škola Strážnice). Po maturitě si splnil svůj velký sen, když byl přijat na činoherní herectví na DAMU. Nyní dlouhodobě působí jako herec ve Východodočeském divadle v Pardubicích, kde vystupuje např. ve hře Don Juan, Charleyova teta či Balada pro banditu. Podílel se také na několika divadelních a krátkometrážních filmech, z nichž nejúspěšnějším se stal film O-RING, který byl také vybrán do soutěže 7. Ročníku Festivalu krátkých filmů. Jak vnímá současnou divadelní scénu a důležitost vzdělání, se můžete dočíst v následném rozhovoru. Kompletní přehled představení, v němž právě Petr Borovec hraje, najdete na tomto odkazu http://designuj.cz/dev/vcd/soubor/petr-borovec/2.
Jak vnímáš současnou divadelní scénu?
Tak to se ptáš toho pravého… Já jsem častěji v kině, než v divadle. Myslím tím jako divák. Ale když se zaměřím na Pardubice, kde jsem zaměstnaný, tak zde je o divadlo zájem veliký. Zřídka kdy se stane, že nemáme zaplněné divadlo. Praha je v tomto jiná, divadel je víc, takže v tomhle ohledu je to tam těžší. Plněji mívají především větší divadla, jako je Národní, Vinohradské…. Já ale za sebe musím říct, že raději navštěvuji menší scény, jakými jsou například Dejvice, do nedávna divadlo Komedie, A Studio Rubín anebo třeba i školní divadlo DAMU, které se jmenuje DISK. Většinou se zde hrávají méně známé a především zajímavější hry, než právě na velkých scénách. Bohužel musím říct, že právě například ve Vinohradském divadle už dlouho neudělali představení, které by se mi líbilo anebo které by mě nějakým způsobem oslovilo. V tomhle jsou mi bližší právě ty menší scény. Pokud by chtěl někdo vyrazit do Prahy na kvalitní divadlo, doporučil bych právě ty Dejvice!
Co si myslíš o důležitosti vzdělání v dnešním světě?
Je, bylo a vždycky bude důležité. Ale je to docela individuální záležitost. Říká se, že čím je člověk inteligentnější, tím je i šťastnější. S tím bych asi moc nesouhlasil. Méně vzdělaní lidé bývají častokrát šťastnější, než ti vzdělanější. Neřeší tolik problémů, protože o spoustě z nich ani nemusí vědět. Tím ale netvrdím, abychom se svlékli donaha, vylezli na stromy a mlátili se palicemi po hlavách. Třeba v mém zaměstnaní, ač se to tak někomu nemusí zdát, bych bez nějakých těch vědomostí byl naprosto zbytečný!!! Ale tak je to ve všem, no….
Jakým způsobem tě ovlivnilo studium na SOŠ oděvní Strážnice (nyní SŠ Strážnice)?
Hm…byli jsme tehdy 3 kluci ve třídě a celkem nás bylo tak 5-7 na celé škole. Porozuměli jsme dívčí mysli, srdcím, stali jsme se citlivějšími, ohleduplnějšími… Při čem to vnímám nejvíce, tak je to nakupování oblečení. Ale školu jsem ukončil v roce 2004 a od té doby se v oboru moc nepohybuji. Občas si zašiju díru na ponožce, na trenýrkách a jednou jsem si spravoval zip, pardon, ZADRHOVADLO na bundě. Jo a málem bych zapomněl, ve své maturitní práci (sako) jsem odehrál absolventské představení na DAMU.
Co bys celkově poradil studentům, kteří by se rádi uchytili na uměleckém poli?
Ať neblbnou a dělají něco smysluplného… Ne, ale dobře by si to měli promyslet. Protože pokud do toho světa jednou vstoupíte, tak těžko se z něj potom dostává. A opravdu ne každý to zvládne. Já s tím mám občas dost velké problémy. Psychika dostává často na budku. Potom právě záleží, jak odolní jste a jak moc oné věci věříte.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.
